Představme si úředníka, který otevře veřejnou konzultaci a před sebou vidí 118 756 odpovědí. Na první pohled je to působivý zájem veřejnosti. Jenže pokud jich 90 835 vzniklo automatizovaně, úředník nečte hlas lidu. Čte stopu po někom, kdo si pořídil levnou výrobu formulářů.
Právě to ukázala čerstvá rychlá zpráva o britské konzultaci k omezení prodeje jednorázových vaporizérů. Nejde o historku z okraje internetu, ale o oficiální proces, jehož výsledek měl sloužit jako podklad pro zdravotní politiku. A hlavní lekce není, že boti umějí vyplnit formulář. Hlavní lekce je, že veřejná debata stále příliš často zaměňuje počet záznamů za počet lidí.
Výzkum publikovaný v časopise Tobacco Control analyzoval konzultaci britské vlády z 12. října až 6. prosince 2023. Autoři Nason Maani a Anna Gilmore vycházeli z vládního reportu a žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jejich studie vyšla 27. října 2026, tedy téměř tři roky po samotném sběru odpovědí.
Britské ministerstvo zdravotnictví označilo 90 835 z celkových 118 756 reakcí za podvodné odpovědi odeslané automatizovanými programy. Zůstalo 27 921 reakcí, které úřad zahrnul do analýzy. Vládní dokument popisuje jako důvod nesoulad s běžným průchodem formulářem, opakování odpovědí a vysokou frekvenci z malého počtu IP adres.
Tohle číslo samo o sobě neříká, kdo za kampaní stál. Říká jen, že úřad dokázal odlišit velkou část záznamů od odpovědí, které považoval za ručně vyplněné. Autoři studie zároveň upozorňují, že britské ministerstvo nezveřejnilo podrobnosti detekčních metod a výzkumníci nemohli jeho klasifikaci nezávisle ověřit.
Rozdíl je důležitý. Není poctivé psát, že studie sama provedla forenzní rozbor každé odpovědi. Přesnější je říct, že analyzovala vládní označení podvodných reakcí a data získaná přes žádost o informace. I tak jde o dost silný výsledek: většina původního souboru se ukázala jako materiál, který úřad do skutečného veřejného mínění nezařadil.
Číslo, které změnilo výsledek
Automatizované odpovědi nebyly rozptýlené po celé konzultaci. Z 90 835 označených reakcí jich 90 833 odpovídalo pouze na tři otázky a téměř všechny odmítaly omezení prodeje jednorázových vaporizérů. Stejný počet uváděl sociální sítě jako místo, kde se o konzultaci dozvěděl.
Kdyby se tyto odpovědi započítaly jako skutečné, výsledky u otázky o jednorázových vaporizérech by působily opačně: 81,3 procenta všech záznamů by vypadalo jako nesouhlas s omezením. Po vyřazení botů studie uvádí, že 79,6 procenta platných respondentů omezení podporovalo. To není kosmetická oprava tabulky. To je změna politického obrazu celé otázky.
V rychlé zprávě na Radyzu i v tiskové zprávě BMJ se objevuje údaj 77 procent. Primární studie v časopise Tobacco Control a oficiální vládní dokument uvádějí u této otázky 79,6 procenta. Pro článek používám číslo z primární studie a vládního reportu; rozdíl nemění hlavní závěr, ale neměl by se zamést pod koberec.
Ještě podstatnější je, kam odpovědi mířily. Nešlo o tisíce různých argumentů, které by přesvědčovaly úředníky složitostí. Šlo o masové vyplnění konkrétní volby ve formuláři. Veřejná konzultace se tím na chvíli změnila v soutěž mezi lidskou účastí a schopností někoho generovat opakované záznamy.
Bot není automaticky generativní AI
Tady je potřeba brzdit módní slovník. Studie mluví o botech a automatizovaných odpovědích. Neprokazuje, že každou z nich napsal velký jazykový model, ani že u všech hrála roli generativní AI. V širší debatě o generativní AI se podobný případ snadno přepíše na příběh o chytrém stroji, který přesvědčil stát. Ověřená skutečnost je zatím prostší: automatizovaný proces dokázal zaplavit oficiální formulář.
To ale neznamená, že je případ technologicky banální. Naopak. K ovlivnění výsledku nebylo potřeba vytvořit přesvědčivou personu, vést dlouhý dialog ani napsat výjimečný politický text. Stačilo rozpoznat, která otázka má v součtu největší váhu, a dodat do ní obrovské množství stejným směrem vychýlených odpovědí.
Výzkumníci píší, že směr a konzistence reakcí odpovídají koordinované kampani a připomínají dřívější snahy tabákového průmyslu ovlivňovat konzultace hromadnými podáními. Zároveň výslovně uvádějí, že z dostupných dat nelze zjistit obchodní původ této konkrétní kampaně. To je hranice, kterou není důvod překračovat titulkem ani komentářem.
Právě proto je zavádějící hádat se jen o tom, zda šlo o AI. Pro úředníka je podstatné, že stovky tisíc znaků v databázi nemusí představovat stovky tisíc samostatných rozhodnutí. Automatizace může být jednoduchá, sofistikovaná nebo kombinovaná s lidskou prací. Dopad na statistiku může být stejný.
Veřejná konzultace má slabinu jako formulář
Veřejné konzultace stojí na tiché dohodě: jeden odeslaný formulář představuje jednoho účastníka. Tento předpoklad dává smysl, pokud někdo posílá ručně vlastní názor. Rozpadá se ve chvíli, kdy je formulář otevřený internetu, odpověď má politickou hodnotu a systém neumí rozlišit člověka od opakovaného automatického provozu.
Řešením nemůže být bezmyšlenkovité zavedení občanského průkazu pro každý komentář. Veřejné konzultace musí zůstat dostupné lidem, kteří nechtějí zveřejňovat více osobních údajů, nemají technické prostředky nebo potřebují reagovat rychle. Současně ale úřad nesmí předstírat, že anonymní online formulář je přesným měřidlem veřejného mínění.
Potřebujeme proto kombinaci několika signálů: rychlost odesílání, opakování stejných vzorců, chování kolem jednotlivých otázek, síťové souvislosti a především rozdíl mezi pouhým kliknutím a věcnou odpovědí. Žádný jeden signál není sám o sobě důkazem podvodu. Soubor signálů ale může odhalit, že databáze obsahuje spíš provozní stopu než reprezentativní názor.
Úřad by měl zveřejnit nejen výsledek, ale také to, kolik odpovědí vyřadil, podle jakých kategorií a jak se výsledek změnil po jejich vyřazení. Jinak veřejnost dostane číslo bez návodu, jak mu rozumět. A číslo bez metodiky se v politice velmi rychle promění v rekvizitu pro předem připravený argument.
Podobnou hranici jsme na Radyzu popisovali u detektorů AI podvodů. Výsledek detektoru může být užitečný jako důvod zpomalit a ověřit další okolnosti. Nesmí se z něj stát automatické potvrzení pravosti. U veřejné konzultace platí stejná logika: označení bota pomáhá čistit data, ale samo o sobě z nezbylého souboru nevytvoří dokonalý obraz společnosti.
Člověk není další položka v tabulce
Na případu je nepříjemné hlavně to, jak málo technologie k převrácení dojmu potřebovala. Nemusela nikoho přesvědčit. Stačilo jí využít pravidlo, podle něhož se hlas počítá stejně bez ohledu na cenu jeho vytvoření. Člověk věnuje pět minut vyplnění formuláře. Automatizovaný systém může vyrobit tisíce odpovědí za zlomek ceny.
Tím se veřejné mínění začíná podobat reklamnímu systému, ve kterém vyhrává ten, kdo dokáže nejlevněji nakoupit pozornost. Rozdíl je v tom, že tady se výsledek neměří proklikem, ale může ovlivnit zákon, regulaci nebo důvěru v celý proces. Kdo umí levně nafouknout počet reakcí, získává neúměrnou schopnost změnit výchozí dojem rozhodovatele.
V článku o umělém publiku pro testování propagandy jsme řešili opačný směr: systém si nejprve simuluje reakce lidí a podle nich upravuje sdělení. Britská konzultace ukazuje druhou polovinu problému. Někdo už nepotřebuje jen předpovědět, co lidé řeknou. Může se pokusit vyrobit dost záznamů na to, aby úředník uvěřil, že to lidé skutečně řekli.
A není to izolované pouze na zdravotní politiku. Nedávný výzkum o vlivu AI agentů na rozhodování odborníků připomněl, že přesvědčivý systém nemusí člověku vzít rozhodování z rukou. Stačí, když mu nenápadně posune výchozí volbu. U veřejné konzultace se podobný posun děje ještě před samotným rozhodnutím: nejdřív se upraví obraz toho, co údajně chce veřejnost.
Úřad musí měřit i cenu jednoho hlasu
Z této kauzy plyne jednoduché redakční i institucionální pravidlo: počet odpovědí není výsledek, dokud nevíme, jak nákladné bylo jednotlivé odpovědi vytvořit. Pokud člověk musí investovat čas, pozornost a osobní motivaci, zatímco automat může stejný formulář opakovat bez omezení, databáze už nesrovnává stejné jednotky.
Budoucí konzultace proto potřebují auditní stopu. Ne nutně veřejný seznam lidí, ale informace o tom, kdy byla odpověď přijata, jak prošla kontrolou, kolik odpovědí bylo technicky propojeno a jak se mění výsledek při různých konzervativních filtrech. Pokud vyřazení jedné skupiny otočí většinu, musí to být součást hlavního výsledku, ne poznámka pod čarou.
Zároveň je nutné zveřejnit nejistotu. Britská studie nemohla nezávisle ověřit vládní detekční metodu, takže správný závěr není „algoritmus odhalil všechny podvodníky“. Správný závěr zní: britské úřady našly masivní a směrově jednotnou skupinu automatizovaných odpovědí, jejíž odstranění zásadně změnilo interpretaci konzultace.
To je dostatečně silné i bez technologického strašení. Demokracie nepotřebuje, aby každý formulář prošel dokonalou digitální identifikací. Potřebuje ale, aby se rozhodovatelé dokázali podívat pod povrch součtu a zeptat se, zda každý další záznam opravdu představuje dalšího člověka.
Jinak se z veřejné konzultace stane zvláštní druh divadla: lidé přijdou říct svůj názor, stroje zaplní hlediště a úředník pak spočítá potlesk. Britský případ ukazuje, že největší slabinou nemusí být samotný jazykový model. Může jí být obyčejný formulář, který nikdy nepočítal s tím, že jeden účastník dokáže přijít devadesát tisíckrát.
