Microsoft začal svůj prodejní tým školit, aby při jednáních se zákazníky tvrději útočil na OpenAI, Anthropic a Google. Konkurence podle něj nabízí pouze jednotlivé díly, zatímco Microsoft prodává kompletní systém zahrnující modely, cloud, kancelářské nástroje, bezpečnost i správu firemních dat.
Na papíře to zní logicky. Microsoft skutečně vlastní jeden z nejrozsáhlejších technologických ekosystémů na světě. Problém je, že firma přitom shazuje společnosti, na jejichž technologiích stále stojí velká část její vlastní nabídky.
Ještě podivnější je, že zatímco Microsoft vysvětluje zákazníkům údajnou převahu svého kompletního řešení, sám se snaží omezovat závislost na drahých modelech jiných firem. Ne nutně proto, že by jeho vlastní modely byly lepší, ale protože provoz cizích modelů ve velkém měřítku stojí obrovské peníze.
Útok na firmy, bez kterých by Copilot nevznikl
Microsoft investoval do OpenAI miliardy dolarů a právě modely GPT pomohly vytvořit značku Copilot. Později Microsoft do svých produktů přidal také modely od Anthropicu a dalších dodavatelů – firmy, která mezitím sama opakovaně odkládá zpoplatnění svého nejsilnějšího modelu pod tlakem stejné konkurence.
Teď má jeho prodejní tým zákazníkům vysvětlovat, že stejné firmy vlastně nabízejí jen neúplné části systému.
To není sebevědomá technologická strategie. Spíš to připomíná snahu přesvědčit zákazníky, že největší výhodou Microsoftu není nejlepší produkt, ale skutečnost, že už mají Microsoft zavedený téměř všude.
A právě v tom Microsoft skutečně silný je. Firmy používají Windows, Microsoft 365, Azure, Teams, Entra ID, GitHub a desítky dalších propojených služeb. Přechod ke konkurenci proto není jen otázkou výběru lepšího AI modelu. Znamená změnu infrastruktury, smluv, zabezpečení i pracovních postupů.
Microsoft tedy neprodává pouze lepší technologii. Prodává také vysokou cenu odchodu.
Vlastní modely zatím revoluci nepřinesly
Microsoft v posledních měsících představil několik vlastních modelů řady MAI. Některé nabízejí solidní výkon a především levnější provoz. Z dostupných výsledků ale zatím nevyplývá, že by Microsoft získal jasný technologický náskok před OpenAI, Anthropicem, Googlem nebo nejlepšími čínskými modely.
Například MAI-Code-1-Flash dosahuje v náročném benchmarku SWE-Bench Pro výsledku kolem 51 procent. To není špatné. Zároveň to ale není výkon, který by opravňoval Microsoft k povýšenému tvrzení, že konkurence prodává jen nějaké bezvýznamné součástky.
Novější MAI-Thinking-1 má podle Microsoftu dosahovat podstatně lepších výsledků a v některých testech konkurovat nejlepším modelům Anthropicu. Dokud ale nebude více nezávislých měření a zkušeností z reálného provozu, jde především o tvrzení samotného výrobce.
Nejpravděpodobnější motivace je mnohem obyčejnější. Microsoft potřebuje vlastní modely, aby snížil náklady, získal větší kontrolu nad Copilotem a nemusel donekonečna platit stále rostoucí účty jiným AI firmám.
To je rozumná obchodní strategie. Není to však důkaz technologické převahy.
Copilot přestává být levný pomocník
Důvěře Microsoftu příliš nepomohl ani nový systém účtování GitHub Copilotu. Od června 2026 se spotřeba pokročilých funkcí počítá pomocí AI kreditů podle použitého modelu a množství zpracovaných tokenů.
Pro občasné doplňování kódu se nemusí změnit téměř nic. Pro uživatele, kteří používají agentní režimy, automatické opravy, analýzu větších repozitářů nebo dlouhé programovací úlohy, je ale výsledek výrazně méně příjemný – podobně jako u agentních coding nástrojů konkurence, které mají vlastní rizika.
Měsíční balík kreditů může zmizet během několika dnů a další používání začne vytvářet dodatečné náklady. Někteří vývojáři zveřejňují odhady účtů o stovky dolarů vyšších než dříve.
Neznamená to, že každý uživatel zaplatí desetkrát nebo padesátkrát více. Znamená to ale, že z předvídatelného paušálu vznikl systém, ve kterém zákazník často předem neví, kolik ho běžná práce s agentem skutečně bude stát.
A právě nepředvídatelnost je u pracovního nástroje jeden z nejrychlejších způsobů, jak ztratit důvěru.
Windows uživatele přesvědčuje hlavně silou zvyku
Podobný problém má Microsoft také u Windows. Systém samozřejmě neztrácí dominantní postavení a žádný masový útěk uživatelů se zatím nekoná. Přesto je stále zřetelnější, že velká část lidí nepoužívá Windows proto, že by z něj byla nadšená, ale protože je to nejjednodušší možnost.
Microsoft do systému přidává další nabídky, reklamy, doporučení, online účty, cloudové služby a funkce Copilotu, o které řada uživatelů vůbec nežádala. Zároveň pokračují problémy s aktualizacemi, ovladači, BitLockerem a kompatibilitou některých zařízení.
Ne každá chyba je přímo vinou Microsoftu. Část problémů vzniká kombinací aktualizací Windows, firmwaru výrobců a konkrétního hardwaru. Pro běžného uživatele je to ale vedlejší. Když se počítač po aktualizaci nespustí, nezajímá ho, která nadnárodní korporace pokazila přesně kterou část řetězce.
Vidí pouze Windows a nefunkční počítač.
Linux roste, ale zatím není masovou hrozbou
Podíl Linuxu na Steamu v březnu 2026 vyskočil na rekordních 5,33 procenta. Následující měsíce část tohoto skoku korigovaly, přesto Linux zůstává výrazně výše než před několika lety.
Jednorázový březnový výsledek nelze vydávat za důkaz masového odchodu z Windows. Průzkum Steamu ovlivňuje skladba respondentů, regionální změny i rychle rostoucí počet zařízení se SteamOS.
Dlouhodobý trend je ale zřejmý. Linux už pro hráče není systém určený pouze lidem, kteří rádi tráví víkend opravováním ovladače zvuku v terminálu. Steam Deck, Proton a lepší podpora hardwaru z něj udělaly reálnou alternativu pro stále větší skupinu uživatelů.
Microsoft zatím Linux nemusí považovat za přímou hrozbu. Měl by ho ale brát jako varování. Lidé jsou stále ochotnější investovat čas do přechodu jinam, pokud mají pocit, že nad vlastním počítačem ztrácejí kontrolu.
Microsoft neprodává jen produkty. Prodává závislost
Microsoft má stále obrovskou výhodu. Jeho produkty jsou propojené, firmy je znají a administrátoři je umějí spravovat. Pro mnoho organizací bude jednodušší koupit další licenci Copilotu než hledat technicky lepší, ale provozně složitější řešení.
Právě proto dává současná prodejní strategie smysl. Microsoft se nemusí stát výrobcem nejlepšího AI modelu. Stačí mu přesvědčit vedení firem, že jeho řešení je nejbezpečnější, nejjednodušší a nejlépe zapadne do všeho, co už stejně používají.
Jenže kompletní systém není automaticky nejlepší systém.
Může to být také jen velmi pohodlná klec.
Microsoft dnes učí své prodejce shazovat konkurenci, ale jeho skutečným problémem nejsou OpenAI, Anthropic ani Google. Problémem je postupná ztráta důvěry lidí, kteří mají pocit, že firma stále častěji rozhoduje za ně, mění pravidla během hry a používá svou dominantní pozici jako náhradu za skutečně lepší produkt.
V korporacích mu to může fungovat ještě mnoho let. Tam je odchod drahý, pomalý a politicky složitý.
U jednotlivců a menších týmů už ale Microsoft podobnou jistotu nemá. A čím více bude spoléhat na závislost zákazníků místo jejich spokojenosti, tím více lidí začne zjišťovat, že alternativy už dávno nejsou tak nepoužitelné, jak bývaly.
