Ještě před rokem se většina debat o závodu v umělé inteligenci točila kolem modelů, počtu parametrů, benchmarků a miliard dolarů utracených za GPU. Jenže v posledních měsících začíná být stále zřetelnější, že nejvzácnější součástí AI průmyslu nejsou čipy ani datacentra. Jsou to lidé.
A právě o ně se teď vede možná nejtvrdší část celé AI války. OpenAI i Google během posledních měsíců přišly o řadu klíčových manažerů a výzkumníků. Někteří odcházejí ke konkurenci, jiní zakládají vlastní firmy a další jednoduše využívají situace, kdy má několik stovek špičkových specialistů na AI na trhu téměř neuvěřitelnou cenu.
Nejde přitom o běžné personální přesuny, jaké technologický průmysl zažívá neustále. Mezi odcházejícími jsou lidé, kteří pomáhali vytvářet technologie, na nichž dnešní AI stojí.
OpenAI se mění rychleji, než stíhá tisknout nové vizitky
U OpenAI je seznam odchodů během posledních týdnů pozoruhodně dlouhý. Bývalý provozní ředitel Brad Lightcap oznámil, že po osmi letech firmu opouští a chce rozjet vlastní projekt. Odešla také šéfka příjmů Denise Dresser a už dříve se z každodenního vedení stáhla Fidji Simo, která byla prakticky dvojkou společnosti za Samem Altmanem.
Jen během srpna navíc skončili lidé odpovědní za etiku, bezpečnost a další části firmy. Aktuálně odešel také Chris Malone, který vedl datacentrovou infrastrukturu OpenAI. Jeho pozice nebyla zrovna okrajová. Firma plánuje do roku 2030 utratit za výpočetní kapacitu stovky miliard dolarů a infrastruktura je dnes jednou z hlavních podmínek dalšího růstu.
Část změn lze vysvětlit reorganizací před očekávaným vstupem na burzu. OpenAI se snaží více prosadit ve firemním segmentu a spoluzakladatel Greg Brockman se znovu výrazněji zapojuje do řízení společnosti. Axios například popisuje část personálních změn jako přestavbu vedení před další fází růstu.
To je legitimní vysvětlení. Zároveň ale platí, že pokud během několika týdnů odejde tolik lidí z vrcholového vedení, přestává být příliš přesvědčivé mávnout nad vším rukou se slovy, že jde pouze o běžnou reorganizaci.
OpenAI navíc řeší zvláštní problém, který je paradoxně výsledkem jejího vlastního úspěchu. Zaměstnanci v minulých sekundárních prodejích akcií získali možnost proměnit část svého podílu v obrovské částky. Wall Street Journal upozorňuje, že zaměstnanci OpenAI díky jednomu takovému prodeji realizovali přibližně 6,6 miliardy dolarů. Člověk, který už má finančně vystaráno, se přesvědčuje k dalším pěti letům korporátního života poněkud hůř.
Google krvácí jinak. A možná bolestivěji
Google má proti OpenAI jednu zásadní výhodu: je obrovský.
Pokud odejde deset důležitých lidí z OpenAI, kde je špičkový výzkumný tým relativně koncentrovaný, může to být citelný zásah. Google má desetiletí zkušeností, obrovské množství výzkumníků, vlastní infrastrukturu, produkty, miliardy uživatelů a téměř neomezené finanční zdroje.
Jenže ani Google není vůči odchodům klíčových lidí imunní.
V červnu odešel Noam Shazeer, jeden z autorů slavné práce Attention Is All You Need, která v roce 2017 představila architekturu Transformer. Právě Transformer je základ technologie, na níž stojí prakticky všechny dnešní velké jazykové modely.
Shazeer zamířil přímo do OpenAI. Google přitom předtím zaplatil více než dvě miliardy dolarů za dohodu spojenou s Character.AI, která měla Shazeera a část jeho týmu dostat zpět do firmy.
O několik dní později odešel John Jumper, spoluautor AlphaFoldu a držitel Nobelovy ceny za chemii z roku 2024. Ten zamířil do Anthropicu.
A potom přišla ještě větší rána.
Jeff Dean, jeden z nejslavnějších technických lidí v historii Googlu a dlouholetý šéf jeho AI výzkumu, po 27 letech firmu opustil a založil Discovery Loop. Spolu s ním odešli mimo jiné Sanjay Ghemawat, Oriol Vinyals a Quoc Le. Google bude do nové společnosti investovat a poskytovat jí cloud, takže nejde o úplné zpřetrhání vazeb. Přesto je to mimořádný odchod několika lidí, kteří desítky let tvořili technologické jádro firmy.
Ve stejné době se změnila také role Demise Hassabise. Přestal každodenně řídit Google DeepMind a přesunul se do role předsedy a hlavního vědeckého představitele Alphabetu. Provozní vedení DeepMindu převzal Koray Kavukcuoglu.
To samo o sobě nemusí znamenat problém. Hassabis tvrdí, že se chce více soustředit na dlouhodobý výzkum a otázky kolem AGI. Jenže změna přichází ve chvíli, kdy se uvnitř DeepMindu mluví o zpožděných modelech, vyčerpání lidí a horší morálce.
Axios i Fortune popsaly problémy kolem vývoje Gemini 3.5 a tlak na zaměstnance, kteří mají pocit, že Google musí neustále dohánět OpenAI a Anthropic. Někteří zaměstnanci podle Fortune pracovali dlouhodobě kolem 60 hodin týdně. Takový režim může chvíli fungovat, ale lidský mozek kupodivu stále není datacentrum s redundantním chlazením.
Nejvzácnější AI hardware má dvě ruce a chce akcie
Celý problém ukazuje zvláštní realitu současného AI průmyslu.
Nvidia může vyrobit další generaci GPU. Microsoft může postavit další datacentrum. Google může nakoupit další milion akcelerátorů a OpenAI může získat další desítky miliard dolarů.
Jenže Noama Shazeera nevytiskneš v továrně TSMC.
Špičkových lidí schopných navrhovat nové architektury modelů, řídit jejich trénování nebo posouvat základní výzkum existuje omezené množství. Nejde přitom jen o jejich individuální práci. Významný výzkumník často přitáhne další lidi, podobně jako jeho odchod může spustit další vlnu odchodů.
Proto dnes firmy nabízejí AI specialistům částky, které ještě před několika lety působily absurdně.
Meta během své snahy postavit tým pro superinteligenci nabízela některým výzkumníkům mimořádně vysoké kompenzační balíčky. Anthropic, OpenAI, Meta, Nvidia i nové startupy se následně začaly přetahovat o stejnou relativně malou skupinu lidí. Axios popisuje situaci prakticky jako nekonečné přesouvání výzkumníků mezi několika laboratořemi.
Nvidia například tento měsíc uzavřela transakci kolem společnosti Poolside v hodnotě šesti miliard dolarů, jejíž součástí je přechod více než stovky jejích inženýrů k projektu otevřených modelů Nemotron. Najednou tedy nekupuješ jen technologii nebo firmu. Kupuješ především lidi, kteří vědí, jak ji vytvořit.
Proč vůbec odcházet z Googlu nebo OpenAI?
Peníze jsou samozřejmě jedním důvodem. Ale zdaleka ne jediným.
U společností jako OpenAI nebo Anthropic hraje velkou roli možnost získat podíl ještě před případným vstupem firmy na burzu. Pokud se z dnešního AI lídra stane společnost oceněná na stovky miliard nebo bilion dolarů, může několik let práce znamenat generační bohatství.
Další motivací je samotný technologický závod.
Špičkoví výzkumníci chtějí pracovat tam, kde mají pocit, že vzniká nejlepší technologie. Pokud člověk nabude dojmu, že jeho firma zaostává, přesun ke konkurenci je logický. A právě to může být nebezpečný samoposilující mechanismus: několik klíčových lidí odejde, ostatní začnou pochybovat o budoucnosti projektu a následují je.
Třetí možnost je ještě zajímavější. Někteří už jednoduše nepotřebují velkou laboratoř.
Modely se zlepšily, přístup k výpočetní kapacitě je jednodušší a investoři jsou ochotni financovat téměř kohokoliv s působivým životopisem z DeepMindu nebo OpenAI. Člověk, který před pěti lety potřeboval Google, aby vůbec mohl dělat špičkový AI výzkum, dnes může odejít, založit startup a během několika měsíců získat stovky milionů dolarů.
To mění celou mocenskou strukturu odvětví.
Google má hlubší lavičku, OpenAI větší problém
Přesto není fér tvrdit, že Google a OpenAI jsou ve stejné situaci.
Google má za sebou více než dvě desetiletí výzkumu a obrovskou zásobu technických lidí. V AI vytvořil nebo pomáhal vytvořit Transformer, TensorFlow, AlphaFold a řadu dalších zásadních technologií. Pokud několik špičkových lidí odejde, pořád zůstává mimořádně silná organizace.
Wall Street Journal právě proto hodnotí současný odliv jako větší riziko pro OpenAI než pro Google. OpenAI je podstatně mladší, má užší personální základnu a zároveň musí zvládnout extrémně rychlou transformaci z výzkumné laboratoře na jednu z největších technologických firem světa.
Google má jiný problém. Musí zabránit tomu, aby se z něj stala nejlépe financovaná univerzita světa, která vymyslí zásadní technologii a následně sleduje, jak na ní konkurence vybuduje větší byznys.
Transformer vznikl v Googlu. ChatGPT nikoliv.
A právě proto je každý další odchod člověka typu Shazeera nebo Deana pro Google nepříjemnější, než může na první pohled vypadat.
AI možná nakonec nebude závod o největší model
Poslední roky vytvořily představu, že vítězem AI závodu bude firma s největším datacentrem, nejdražším tréninkem a nejsilnějším modelem.
Možná je to příliš jednoduché.
Výpočetní výkon se postupně stává komoditou. Modely konkurence se výkonově přibližují a open-weight projekty dokážou během několika měsíců dohnat část schopností nejlepších uzavřených systémů.
Lidská schopnost přijít s něčím skutečně novým se škáluje podstatně hůř.
Proto může být paradoxem celé současné AI revoluce, že průmysl, který slibuje automatizovat lidskou intelektuální práci, zároveň utrácí miliardy dolarů za několik stovek lidských mozků.
A zatím neexistuje žádný benchmark, který by ukazoval, kdy už je nebude potřebovat.
