Česko právě vložilo 656 milionů korun do projektu, který má rozhodnout, jestli dokážeme vlastní vědecké nápady proměnit v technologické firmy. Fond IP Lab Ventures získal peníze od Evropského investičního fondu s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu a chce v dalších letech podpořit zhruba čtyřicet projektů. V rychlé zprávě Radyzu jsme psali o základních parametrech. Důležitější než samotná částka je ale otázka, co se stane potom.
Oznámení popsal CzechCrunch. Jeho titulek mluví o 700 milionech, přesné číslo v textu je 656 milionů korun. Fond má mířit na celkovou velikost 1,2 miliardy korun, přičemž zbytek mají dodat soukromí investoři. Zaměření je široké: umělá inteligence, autonomní systémy, robotika, chytrá mobilita, biotechnologie, kyberbezpečnost, polovodiče a pokročilá výroba.
Peníze řeší jen první polovinu problému
České univerzity a výzkumné ústavy nemají nouzi o projekty, které znějí zajímavě v laboratoři. Mnohem horší je dostat je do fáze, kdy za ně někdo zaplatí, kdy mají jasného zákazníka a kdy se kolem nich dá postavit tým schopný přežít několik let nejistoty. Mezi vědeckým výsledkem a firmou neleží jen powerpointová prezentace pro investory. Je tam ochrana duševního vlastnictví, licence, první prototyp, ověření trhu, nábor lidí a také ochota akademické instituce pustit část kontroly.
Právě v této mezeře chce IP Lab Ventures působit. Nemá být jen bankomatem pro startupy, které už vědí, co prodávají. Jeho smyslem má být spojit výzkumný projekt s kapitálem a zkušeností, které obvykle chybějí ve chvíli, kdy je technologie ještě příliš mladá pro běžný venture kapitál a příliš drahá na to, aby ji utáhl samotný akademický tým.
Čtyřicet projektů není čtyřicet nových firem
Číslo čtyřicet vypadá dobře v tiskové zprávě, ale samo o sobě nic neříká o výsledku. Projekt může skončit u proof-of-conceptu, změnit směr, spojit se s existující firmou nebo se ukázat jako slepá ulička. To není automaticky selhání. U deep-tech projektů je část takových pokusů normální cena za to, že někdo vůbec zkouší dostat náročný výzkum mimo univerzitní laboratoř.
Skutečný test proto nebude počet podepsaných investic. Bude jím počet týmů, které se po několika letech obejdou bez dalšího veřejného zachraňování, dokážou prodávat mimo Česko a přitáhnou další kapitál na základě produktu, ne na základě příslibu, že jednou možná vznikne. Pokud fond vytvoří čtyřicet malých projektů závislých na dalších dotacích, bude to jen dražší inkubátor. Pokud pomůže několika firmám prorazit globálně, může mít význam i tehdy, když většina pokusů nevyjde.
Nejtěžší nebude vybrat AI projekt
AI je dnes téměř povinná kolonka každého technologického fondu. Pro investora je ale rozdíl mezi týmem, který má skutečně vlastní výzkum, data nebo technickou výhodu, a týmem, který pouze obalil běžné API novým názvem. U robotiky, polovodičů nebo autonomních systémů je situace opačná: technologie může být velmi silná, ale cesta k trhu trvá déle, vyžaduje certifikace a často i drahou výrobu.
Fond proto nebude rozhodovat jen o tom, které nápady vypadají nejchytřeji. Bude rozhodovat také o tom, kdo dokáže vědecký výsledek vysvětlit zákazníkovi, kdo zvládne první obchodní jednání a kdo přijme, že firma se musí někdy od původní akademické myšlenky odchýlit. To je nepříjemná změna pro výzkumníky i univerzity. Zároveň je to přesně důvod, proč podobný kapitál může být užitečnější než další soutěž o nejlepší grantový návrh.
Veřejné peníze mají smysl jen s tvrdým měřením
Zapojení Evropského investičního fondu a podpory českého průmyslového resortu dává projektu potřebnou váhu. Veřejné peníze mohou snížit riziko prvních investic a přitáhnout soukromý kapitál, který by do akademického projektu jinak nevstoupil. Neměly by ale vytvořit pohodlné prostředí, kde se neúspěch vysvětluje jako dostatečně odvážný experiment a úspěch se měří počtem tiskových zpráv.
U fondu bude důležité sledovat několik jednoduchých věcí: kolik projektů skutečně vznikne, jak rychle se dostanou k prvním zákazníkům, kolik soukromého kapitálu na sebe navážou a kolik z nich přežije bez další veřejné injekce. Stejně podstatné bude, jestli univerzity dokážou nastavit předvídatelné podmínky pro licence a podíly ve spin-offech. Když se každý případ bude řešit od nuly několik let, ani 1,2 miliardy korun tempo nezachrání.
Český problém není nedostatek chytrých lidí
Česko dlouhodobě umí vychovat výzkumníky, inženýry a technické týmy. Slabší je okamžik, kdy je potřeba z laboratoře udělat produkt a z produktu firmu. Vědec nemá být automaticky obchodník, ale systém musí zajistit, aby vedle něj někdo takový existoval. Stejně tak univerzita nemusí provozovat vlastní venture kapitálový fond, potřebuje však umět rychle a férově rozhodnout, co s výsledkem výzkumu.
IP Lab Ventures tak není jen další fond s velkým číslem v titulku. Je to sázka na prostřední článek, který českému technologickému ekosystému dlouho chyběl: někoho, kdo vezme výzkum ve fázi „možná z toho něco bude“ a dovede ho k prvnímu zákazníkovi. Jestli se to podaří, nebude rozhodovat tisková konference ani samotných 656 milionů. Rozhodnou smlouvy, rychlost, disciplína a ochota včas přiznat, že některé nápady prostě firmou nebudou.
