Umělá inteligence má být technologie, která zpřístupní výkon a znalosti prakticky každému. Jenže cesta k této krásné budoucnosti vede přes datacentra nacpaná čipy, pamětmi a servery v takovém množství, že zbytek technologického průmyslu začíná zjišťovat nepříjemnou věc: o stejné součástky má zájem někdo mnohem bohatší.
Dobře je to vidět na PINE64, malé firmě známé především mezi příznivci Linuxu a otevřeného hardwaru. Výrobce letos oznámil, že kvůli nedostatku DRAM pozastavuje výrobu zařízení PineTab2, PineNote a PinePhone. Zakladatel PineStore TL Lim podle firmy nechce výrazně zvýšit jejich cenu, takže zbývající zásoby se doprodají a další výroba zatím nebude pokračovat.
PINE64 samozřejmě není Samsung ani Apple a bylo by přehnané tvrdit, že jej právě zabila umělá inteligence. PinePhone Pro skončil už loni kvůli slabým prodejům a zařízení firmy jsou od začátku poměrně okrajovou záležitostí určenou hlavně technickým nadšencům. Současný problém je ale zajímavý právě tím, že ukazuje, co se může stát malému výrobci ve chvíli, kdy se největší technologické firmy světa začnou prát o stejné výrobní kapacity.
Když o paměti soupeří tablet za dvě stovky dolarů s AI serverem
PINE64 prodává zařízení, na kterých se žádné miliardové marže hledají opravdu obtížně. PineTab2 například začínal na 159 dolarech, dražší verze s 8 GB RAM na 209 dolarech. Pokud výrazně zdraží jedna ze základních součástek, výrobce má jen několik možností: zvýšit cenu, snížit výbavu, dotovat ztrátu nebo výrobek přestat vyrábět.
Problém je v tom, že výrobci pamětí dnes mají podstatně zajímavější zákazníky.
AI servery spotřebovávají obrovské množství paměti a současně potřebují stále větší kapacity extrémně rychlé HBM. Samsung, SK hynix a Micron proto přirozeně přesouvají investice i výrobu tam, kde je největší poptávka a nejlepší marže. TrendForce upozorňuje, že prioritizace HBM a serverové DRAM omezuje výrobu pamětí pro běžnou elektroniku a nedostatek se už rozšířil i ke starším generacím DRAM.
Tohle není drobná statistická odchylka. TechInsights v červnu označil současnou situaci za potenciálně nejvýraznější nedostatek pamětí v historii trhu a hlavní rozdíl proti předchozím cyklům vidí právě v poptávce AI datacenter.
V minulosti fungoval paměťový trh poměrně předvídatelně. Ceny vzrostly, zákazníci omezili nákupy, výrobci navýšili kapacity a po čase přišel převis nabídky a pád cen. AI tento cyklus zatím poněkud rozbíjí, protože největší zákazníci jsou ochotni platit částky, které spotřební elektronika jednoduše neunese.
Paměti zdražují, i když si žádnou AI kartu nekupuješ
Dopad se přitom neomezuje na exotické HBM moduly připojené k akcelerátorům Nvidia. TrendForce očekává ve třetím čtvrtletí letošního roku růst smluvních cen klasické DRAM o dalších 13 až 18 procent proti předchozímu kvartálu a NAND Flash o 10 až 15 procent. Analytici současně upozorňují, že výrobci počítačů a telefonů už začínají narážet na hranici cen, kterou jsou schopni akceptovat.
Ještě bizarnější situace panuje u starších pamětí. U DDR2 odhadoval TrendForce růst smluvních cen ve druhém čtvrtletí o 55 až 60 procent a následně dalších 35 až 40 procent ve třetím kvartálu. Důvodem není náhlá renesance počítačů z roku 2007, ale fakt, že výroba modernějších a výnosnějších pamětí vytlačuje kapacity pro starší produkty.
Velký výrobce elektroniky si s tím nějak poradí. Apple, Lenovo nebo Samsung objednávají miliony kusů, mají dlouhodobé smlouvy a vyjednávací sílu, o které může PINE64 jen snít. Někteří velcí provozovatelé cloudů už podle TrendForce uzavírají víceleté kontrakty, které jim pomáhají růst cen brzdit.
Malá firma kupující komponenty pro několik tisíc zařízení je na úplně jiném konci potravního řetězce.
A právě proto může současný AI boom nenápadně podporovat další koncentraci technologického trhu. Velkým firmám vyšší ceny zkomplikují účetnictví. Malému výrobci mohou zlikvidovat celý produkt.
Když už paměť řeší i Nvidia, je opravdu těsno
Nejlepší představu o rozsahu problému možná neposkytuje PINE64, ale samotná Nvidia.
TrendForce začátkem srpna uvedl, že napjatá situace na trhu DRAM pravděpodobně potrvá i v roce 2027. Nvidia proto u příští generace Rubin Ultra vyhodnocuje několik různých konfigurací HBM včetně variant s nižší kapacitou, než se původně plánovalo. Podobné změny řeší také další provozovatelé cloudových služeb a výrobci vlastních AI akcelerátorů.
To už je docela výmluvné. Pokud dostupnost pamětí řeší firma, jejíž tržby z AI infrastruktury se počítají v desítkách miliard dolarů, výrobce levného linuxového tabletu má při vyjednávání přibližně stejnou pozici jako návštěvník večerky proti nákupčímu Walmartu.
A nejde pouze o HBM. Rostoucí AI servery potřebují také stále více klasické DDR5. TechInsights upozorňuje, že s rozvojem agentní AI se mění samotná architektura serverů a roste množství systémové paměti potřebné vedle GPU.
Jinými slovy, s každou další generací AI infrastruktury neroste jen počet drahých akcelerátorů. Rostou i nároky na všechno, co je kolem nich.
Datacentra už nesoutěží jen o čipy
Paměti jsou pouze nejviditelnější část problému. Výstavba AI infrastruktury spotřebovává pokročilé výrobní procesy, pouzdření čipů, síťové prvky, SSD, elektrickou energii, transformátory, chladicí systémy i stavební kapacity.
AI přestala být čistě softwarovým odvětvím. Stává se obrovským průmyslovým projektem.
To je změna, kterou je snadné přehlédnout, pokud člověk AI vnímá jen jako okno ChatGPT nebo Claude v prohlížeči. Za odpovědí vygenerovanou během několika sekund stojí fyzická infrastruktura za miliardy dolarů a společnosti jako Microsoft, Google, Amazon, Meta nebo OpenAI soutěží o její další rozšiřování.
A protože mají peníze, dodavatelé logicky poslouchají právě je.
Na trhu se tak může vytvořit zvláštní paradox. AI má technologie demokratizovat, ale její infrastruktura současně může zhoršovat ekonomické podmínky pro malé výrobce elektroniky. Dostaneme levnější přístup k výpočetní inteligenci, zatímco některá fyzická zařízení mohou zdražovat nebo z trhu úplně zmizet.
PINE64 je zatím pouze malý příklad, ale právě malé firmy bývají při podobném nedostatku první, na kterých je problém vidět.
Zaplatí to nakonec běžný zákazník?
U velkých značek se nemusí dopad projevit tak dramaticky jako zastavením výroby. Pravděpodobnější je pomalejší zdražování, nižší kapacita pamětí v základních modelech nebo jednoduše horší poměr ceny a výbavy.
TrendForce už dnes upozorňuje, že ceny pro spotřební trh narážejí na hranici únosnosti. Pokud ale velcí výrobci pamětí dál preferují lukrativní HBM a serverovou DRAM, klasická spotřební elektronika bude o zbývající kapacity bojovat ještě nějakou dobu.
Nemusí to znamenat, že příští notebook bude automaticky dvakrát dražší. Výrobci mají zásoby, dlouhodobé smlouvy, mohou měnit konfigurace a částečně náklady absorbovat. Přesto je poněkud komické, že člověk může na zdražování svého příštího počítače přispívat tím, že každý den zdarma požádá AI o recept na špagety.
AI infrastruktura zkrátka není oddělený svět. Nakupuje součástky na stejném trhu jako všechno ostatní.
Je to bublina? To se ukáže až ve chvíli, kdy přestanou téct peníze
PINE64 používá pro současnou situaci výraz AI bubble. S tím bych byl opatrnější.
AI může být zásadní technologickou změnou a zároveň kolem ní může vzniknout investiční bublina. Jedno druhé nevylučuje. Internet byl revoluční technologie, přesto kolem něj na konci devadesátých let vznikla jedna z nejznámějších burzovních bublin moderní historie.
Rozhodující nebude počet datacenter, ale to, zda budou jejich provozovatelé schopni dlouhodobě vytvářet výnosy odpovídající stovkám miliard dolarů, které do infrastruktury investují.
Pokud ano, současný tlak na paměti a další komponenty se může stát novým normálem a výrobní kapacity se mu postupně přizpůsobí. Pokud ne, může přijít přesný opak dnešní situace: obrovské objednané kapacity, slabší poptávka a prudký pokles cen.
Paměťový průmysl má s podobnými cykly dlouhou zkušenost. TrendForce například očekává, že zatímco DRAM zůstane napjatá i v roce 2027, u NAND může ve druhé polovině roku naopak vzniknout volnější nabídka díky novým kapacitám a slabší spotřebitelské poptávce.
Dnešní nedostatek proto nemusí být trvalý. Jenže výrobci jako PINE64 nepotřebují levnou paměť za tři roky. Potřebují ji ve chvíli, kdy mají vyrábět dnešní zařízení.
PINE64 možná není poslední
Bylo by nefér udělat z PINE64 symbol zdravé firmy zničené zlou umělou inteligencí. Její zařízení byla vždy úzký segment, některá měla dlouhodobé softwarové problémy a PinePhone Pro skončil ještě před současným paměťovým tlakem kvůli nedostatečným prodejům.
Právě proto je ale současný případ zajímavější než jednoduchý příběh oběti. Ukazuje, jak další externí náklad může rozhodnout u výrobku, který už funguje s velmi malou ekonomickou rezervou.
Velká technologická firma zaplatí za paměť víc. Malá firma zvýší cenu. Ještě menší firma možná přestane vyrábět.
AI boom tak může mít vedle obrovského růstu nového průmyslu i méně příjemný vedlejší efekt: kapitál, výrobní kapacity a komponenty se budou stále více přesouvat tam, kde za ně technologičtí giganti dokážou zaplatit nejvíc.
PINE64 kvůli tomu svět nepřestane používat počítače a pravděpodobně ani nezkolabuje celý trh s elektronikou. Je to ale malý signál toho, že AI revoluce už dávno není jen souboj algoritmů a chatbotů.
Začíná být soubojem o skutečné továrny, skutečné čipy, skutečnou elektřinu a skutečné suroviny.
A v takovém souboji nemá každý stejně hluboké kapsy.
