Spojené státy na jednání zemí G20 v Severní Karolíně přišly s poměrně jednoduchým návrhem: přestaňme kolem umělé inteligence automaticky stavět nové zákony, nové úřady a nové regulatorní překážky. Pokud nějaký problém dokážou řešit současná pravidla, není podle Washingtonu důvod vytvářet speciální legislativu jen proto, že se někde objevila zkratka AI.
Sama myšlenka není nijak revoluční. Zajímavější je, kdo se k ní podle americké strany přidal. Čína.
A jestli se právě Spojené státy a Čína, tedy dva největší soupeři o budoucnost umělé inteligence, dokážou alespoň částečně shodnout na tom, že by bylo dobré technologii nejdříve rozvíjet a až potom ji zadusit papíry, stojí za pozornost, co přesně mezitím dělá Evropa.
Carolina Principles: nový zákon jen tehdy, když je skutečně potřeba
Americký technologický poradce Michael Kratsios na jednání G20 představil takzvané Carolina Principles. Podle agentury Reuters mají státy při regulaci AI používat nové předpisy především pro skutečně nové problémy, které současné právo nedokáže řešit.
Jinými slovy: pokud někdo prostřednictvím AI spáchá podvod, nemusíme automaticky vymýšlet nový „zákon o podvodu pomocí AI“, jestliže už dnes existuje zákon proti podvodu. Nová pravidla mají vzniknout tam, kde technologie přináší problém, na který současný právní systém opravdu nestačí.
Američané zároveň chtějí větší investice do základního výzkumu a více prostoru pro komerční využití nových technologií.
Je poměrně snadné pochopit, proč se takový přístup líbí americkým technologickým firmám. OpenAI, Google, Meta, Anthropic, xAI a další společnosti investují do AI desítky miliard dolarů a nemají přílišnou chuť čekat několik let, než politici zjistí, jak vlastně technologie funguje, a potom jim vysvětlí, co s ní smějí dělat.
Na druhou stranu by bylo příliš jednoduché tvrdit, že jde pouze o nátlak velkých firem, které chtějí vydělávat bez jakýchkoliv pravidel. Regulace totiž skutečně něco stojí. Nejen peníze, ale především čas. A v technologickém závodě, kde se schopnosti modelů mění během několika měsíců, může být několikaleté legislativní kolečko docela luxus.
Čína údajně souhlasí
Nejzajímavější část celé zprávy přišla právě od Kratsiose. Ten uvedl, že Carolina Principles podpořila také Čína a že jednání s čínským ministrem vědy a technologií Yin Hejunem bylo produktivní.
Tady je ale potřeba trochu brzdit. Čína zatím podle Reuters vlastní veřejné potvrzení této podpory neposkytla a americká strana nezveřejnila ani podrobnosti dohody. Zatím tedy víme především to, že USA tvrdí, že Čína principy podpořila.
Pokud se to potvrdí, nebylo by to zase tak překvapivé, jak může na první pohled vypadat.
USA a Čína proti sobě vedou stále tvrdší technologický souboj, ale obě země mají jeden společný zájem: chtějí AI vyvíjet rychle.
Američané mají nejsilnější uzavřené modely, obrovský technologický průmysl, cloudovou infrastrukturu a přístup k nejvýkonnějším čipům. Čína naopak během posledních dvou let ukázala, že dokáže velmi rychle dotahovat náskok amerických firem, zejména prostřednictvím otevřených modelů.
Ani jedné straně příliš nepomůže, pokud si sama přiváže k noze několik kilogramů legislativy.
Zuckerberg chce chránit otevřené modely, Hassabis naopak bezpečnostní testy
Ani technologický průmysl ale není v otázce regulace jednotný.
Na jednání vystoupil například šéf Google DeepMind Demis Hassabis, který podporuje bezpečnostní testování pokročilých modelů. Mark Zuckerberg z Meta naopak varoval před regulací open-weight modelů, tedy modelů, které lze stáhnout, provozovat lokálně a dále upravovat.
Právě tady začne být celá debata opravdu zajímavá.
Uzavřený model může stát jednoduše vypnout, omezit jeho provozovatele nebo mu uložit nové podmínky. Model, který už má několik milionů lidí stažený na vlastním disku, se reguluje podstatně hůř. Digitální džin už sedí na několika milionech grafických karet a do lahve se mu nebude chtít.
Současně ale právě otevřené modely vytvářejí protiváhu několika největším technologickým firmám. Pokud by je státy příliš omezily, výsledkem nemusí být bezpečnější AI. Výsledkem může být také svět, ve kterém budou nejvýkonnější technologie kontrolovat tři nebo čtyři korporace.
A představa, že právě tohle je automaticky bezpečnější varianta, vyžaduje docela slušnou dávku optimismu.
Evropa mezitím reguluje
Pak je tady Evropská unie.
Evropský AI Act vstoupil v platnost už v roce 2024 a od 2. srpna 2026 začala Evropská komise společně s národními úřady prosazovat další jeho části. Platí například nová pravidla transparentnosti pro chatboty, deepfaky a obsah vytvořený nebo upravený pomocí AI. Podrobnosti uvádí přímo Evropská komise.
Samotná transparentnost nebo zákaz některých problematických způsobů využití AI samozřejmě nejsou nesmysl. Problém Evropy je spíš v pořadí priorit.
USA mají OpenAI, Google, Anthropic, Meta, Microsoft, Nvidia a další technologické giganty. Čína má Alibaba, Tencent, ByteDance, Baidu, DeepSeek, Moonshot AI a rychle rostoucí ekosystém dalších společností.
Evropa má AI Act.
To je trochu škodolibé zjednodušení, ale nepříjemné je, že není úplně daleko od reality.
Evropská unie se znovu pokouší stát globálním tvůrcem pravidel v oblasti, kde její technologické firmy nehrají hlavní roli. Regulace může mít smysl, pokud zároveň existuje průmysl, který reguluješ. Pokud ale většinu klíčových modelů, čipů a cloudové infrastruktury dovážíš od zahraničních firem, samotná schopnost napsat nejlepší pravidla na světě technologickou suverenitu nevytvoří.
USA a Čína možná pochopily stejnou věc
Na celé situaci je nejzajímavější možná právě údajná shoda dvou zemí, které se jinak v technologické oblasti snaží jedna druhou omezovat téměř při každé příležitosti.
Američané blokují Číně přístup k nejvýkonnějším čipům a výrobním technologiím. Čína podporuje vlastní polovodičový průmysl a otevřené AI modely. Obě země do umělé inteligence lijí obrovské peníze a obě vědí, že vítěz tohoto závodu nezíská jen lepšího chatbota.
AI může změnit vývoj softwaru, robotiku, armádu, zdravotnictví, průmysl, vědu, logistiku i fungování státní správy. Stát, který bude mít technologický náskok, získá ekonomickou i geopolitickou výhodu.
A právě proto může být pro Washington i Peking společným zájmem jednoduchá myšlenka: nejdříve běžet a pravidla zpřesňovat až tehdy, když skutečně víme, co potřebujeme řešit.
Evropský přístup je tradičně opačný. Nejdříve vytvoříme rámec, komisi, úřad, klasifikaci rizik, formulář a několik příloh. Potom se začneme ptát, proč technologické firmy raději vznikají někde jinde.
Regulace sama o sobě nikoho nezachrání
To samozřejmě neznamená, že AI nemá být regulovaná vůbec.
Pokročilé modely mohou být zneužity k podvodům, kybernetickým útokům, manipulaci nebo výrobě falešného obsahu. S rostoucími schopnostmi systémů budou přibývat i problémy, které současné zákony skutečně nepokrývají.
Otázkou proto není, zda AI regulovat.
Podstatnější otázka zní kdy, co a jak moc.
Carolina Principles staví na myšlence, že nový zákon má vzniknout až tam, kde existuje nový problém. Evropská filozofie je výrazně preventivnější a snaží se některá rizika ošetřit ještě předtím, než se technologie masově rozšíří.
Teprve příští roky ukážou, který přístup fungoval lépe.
Jedno je ale vidět už dnes. USA a Čína vedou technologický závod a současně diskutují o tom, jak si při něm nepřekážet vlastními pravidly.
Evropa stojí vedle trati s blokem v ruce a velmi pečlivě kontroluje, zda mají všichni správně zavázané tkaničky.
Možná je to bezpečnější.
Jen se potom nesmíme příliš divit, když v cíli zase nikdo evropský nebude.
