Výzkumníci z University of Washington sledovali osm dětí ve věku šest až jedenáct let při práci s plyšovými hračkami vybavenými generativní AI. Po úvodní zvědavosti děti začaly být podrážděné, když hračky nerozuměly složitějším otázkám nebo nereagovaly na fyzické podněty. Některé je později označovaly za ošklivé či zlé a žertovaly o tom, že je vyhodí do oceánu. Studie upozorňuje na rozdíl mezi známým vzhledem plyšáka a nepředvídatelným chováním jazykového modelu. Výzkumníci zároveň varují před halucinovanými odpověďmi, přehnaným lichocením a možným vytvářením manipulativní citové vazby. U těchto zařízení proto podle nich nestačí řešit jen přesnost odpovědí, ale také způsob, jakým ovlivňují dětskou hru a vztah k technologii.
