Nový autorský rozbor se věnuje zvláštnímu stylu některých AI textů: dodatečným dovětkům, řetězení čárek a nepřirozenému pořadí informací připomínajícímu Yodovu řeč. Autor používá generované návrhy jako pracovní osnovu, ale výsledné formulace nahrazuje vlastním textem. Vyslovuje hypotézu, že část potíží souvisí s postupným generováním, při němž model nemůže přímo přeuspořádat slova, která už v dané odpovědi napsal.
Rozbor tuto úvahu nepředkládá jako prokázaný mechanismus všech jazykových modelů. Připomíná starší výzkum naznačující, že modely mohou některé budoucí informace připravovat dopředu, a rozlišuje předvídání od revize hotové věty. Ukazuje také, že AI dokáže vlastní nepřirozené formulace rozpoznat a navrhnout srozumitelnější variantu. Praktickým závěrem je oddělit rychlé vytváření návrhu od pečlivého přepisování. Jde o autorskou analýzu psaní s AI, nikoli oznámení nového modelu či nástroje.
