Robotické firmy získávají tréninková data od lidí, kteří si pomocí kamer připevněných na hlavě natáčejí běžné domácí práce. Pracovníci v Indonésii a dalších zemích opakují mytí nádobí, vaření, úklid, žehlení nebo skládání prádla a dostávají za to zhruba tři až deset dolarů za hodinu. Takzvaná egocentrická data zachycují úkol z perspektivy člověka a robotům ukazují, jak vypadají ruce, předměty i proměnlivé prostředí domácnosti. Výzkumníci je používají podobně jako textová data při trénování jazykových modelů. Záznamy od lidí jsou levnější a rozmanitější než data z robotů ovládaných na dálku, zároveň ale nemusí přesně popisovat pohyb stroje. Pro vývoj univerzálních domácích robotů se tak rozšiřuje trh s novým typem manuální práce.
