Nový článek mapuje rostoucí nejistotu vědců, kteří používají jazykové modely jako konzultanta, nástroj pro literární rešerše nebo pomocníka při dokončování rukopisů. Debatu vyostřily případy, kdy se objevila podezření, že modely mohly pracovat s nahranými dokumenty nebo nápady uživatelů. Důležité je držet se opatrné formulace: nejde o důkaz, že modely ukradly konkrétní rukopisy, ale o obavu z nedostatečné transparentnosti, nastavení účtů a firemních pravidel. Článek připomíná rozdíl mezi běžnými účty a podnikovými dohodami, které mohou poskytovat silnější ochranu dat. Pro výzkumníky z toho plyne praktická otázka, zda do veřejných nebo osobních AI služeb vkládat nepublikované výsledky, hypotézy a citlivé texty. Takové použití může být užitečné, ale vyžaduje jasné smluvní i technické hranice.
