Diarizace mluvčích rozděluje zvukovou nahrávku podle toho, kdo v daném úseku mluví. V rozhovoru tak může označit střídající se hlasy například jako Mluvčí 1 a Mluvčí 2 a přiřadit jejich promluvám časové úseky. Sama nepřepisuje slova a obvykle ani nezjišťuje skutečná jména lidí; přepis a ověření identity jsou jiné úlohy. Při spojení s rozpoznáváním řeči pomáhá vytvořit zápis porady, ve kterém je vidět, který účastník co řekl. Výsledek mohou zhoršit překrývající se hlasy, hluk nebo podobně znějící mluvčí.
