Představme si doplněk, který dvěma stovkám lidí odstraní jednu otravnou práci. Nepřevrátí trh, nezíská investici a jeho autor nejspíš nikdy nebude na obálce ekonomického časopisu. Každý den ale někomu ušetří přepínání mezi okny, ruční přepisování nebo boj s nepřístupným rozhraním. Je to neúspěšný software? Jen pokud si úspěch pleteme s počtem nul v prezentaci pro investory.
Právě takovou změnu perspektivy nabízí vývojář Sean Goedecke v rozboru zveřejněném 16. října 2026. Hledal odpověď na otázku, proč po nástupu programovacích AI asistentů nevidíme záplavu nových skvělých aplikací. V různých softwarových katalozích našel růst menších projektů, které mají skutečné, byť omezené publikum. Velké nové hity podle jeho rozboru podobný rozmach nezažívají.
Na Radyzu jsme Goedeckeho zjištění shrnuli v rychlé zprávě. Podle nás si ale zaslouží hlavně jinou otázku: proč vlastně čekáme, že přínos levnějšího vývoje musí vypadat jako další Gmail? Pro člověka s konkrétním problémem může být drobný funkční nástroj cennější než nová univerzální platforma, která chce přestavět celý jeho pracovní den.
Úspěch, který se nevejde do žebříčku startupů
Goedecke porovnával přibližně dvacet tržišť a katalogů, zejména projekty z období 2022 až 2024 s novějšími z let 2025 a 2026. Zajímal ho nejen počet nově zveřejněných položek, ale také to, zda se dostaly přes určitou hranici stahování, instalací, uživatelů nebo recenzí. Tím se dostává dál než obvyklé chlubení počtem vygenerovaných řádků kódu. Stále však pracuje s různými ukazateli, které nejsou navzájem zaměnitelné.
V jeho přehledu například přibylo nových doplňků pro čtečku obrazovky NVDA, které překročily tisíc stažení během prvních 180 dní. U komunitních integrací domácí automatizace HACS uvádí růst menších používaných projektů i po přibližném zohlednění zvětšující se uživatelské základny. A u nových her na Steamu našel zhruba šedesátiprocentní nárůst počtu titulů, které dosáhly alespoň stovky recenzí během prvních 90 dní, proti prvnímu pololetí roku 2024.
To poslední je dobré číst celé. Autor zároveň uvádí, že podíl her překračujících tuto hranici zůstal přibližně stejný: roste nabídka a s ní počet menších úspěchů. Není to důkaz, že nová hra má díky AI větší šanci prorazit. A sto recenzí není sto hráčů, stejně jako tisíc stažení doplňku nemusí znamenat tisíc pravidelných uživatelů.
Přesto je tu důležitý redakční závěr. Nástroj nemusí vyhrát celý trh, aby stálo za to ho napsat. Integrace méně rozšířeného zařízení, rozšíření pro úzkou profesi nebo úprava ovládání pro konkrétní potřebu mají jinou ekonomiku než služba, která musí uživit obchodní oddělení. Když člověk tvoří především pro sebe a podobně založenou komunitu, několik set spokojených uživatelů není trapný začátek. Může to být hotový výsledek.
Zajímavá stopa není důkaz, že to způsobila AI
Goedecke připisuje pozorovaný růst programovacím asistentům. Jeho analýza ale jednotlivé projekty netřídí podle toho, zda skutečně vznikly s pomocí AI. Porovnává období a hledá společný vzorec napříč prostředími. Z toho nelze poctivě udělat větu, že AI prokazatelně zdvojnásobila množství užitečného softwaru.
Otevřeně zveřejněný podkladový přehled výzkumu navíc popisuje vlastní slabiny. Velkou část sběru prováděli AI výzkumní agenti a některé jejich závěry musely být po kontrole opraveny. U části katalogů se porovnává dnešní kumulativní používání, takže starší projekty měly na získání publika mnohem více času. Autor sám doporučuje chápat čísla jako odhady s výhradami, nikoli jako recenzované vědecké výsledky.
Podstatné jsou také výjimky. U WordPress pluginů či Google Play nenašel stejný růst menších úspěšných projektů jako v některých hobby komunitách. Už to brání pohodlnému příběhu o všeobecné revoluci. Tržiště se liší pravidly, stářím, konkurencí i tím, jak snadno se na ně nový autor dostane.
Zvlášť poučný je Obsidian. Jeho tým v oznámení z 12. května 2026 popsal přechod na automatizované kontroly komunitních rozšíření a zpracování více než 2 300 čekajících podání během několika dní. Ruční kontroly podle oznámení pokračují u vybraných případů; nejde o jejich úplné zrušení. Prudký nárůst katalogu po změně přijímacího procesu proto nelze připsat pouze schopnostem modelů. Část příběhu je prostě otevření dříve ucpaných dveří.
Tahle omezení analýzu neznehodnocují. Určují, k čemu je dobrá: ukazuje místa, kde hledat nové používané nástroje, a nabízí testovatelnou hypotézu o vlivu levnějšího programování. Neposkytuje univerzální účet návratnosti AI ani hodnocení kvality každého nového doplňku. Pro rozumnou debatu je to užitečnější než další souboj mezi tvrzením, že všechno je odpad, a tvrzením, že všechno už změnilo svět.
Když znáte problém, nemusíte vymýšlet trh
Nejpřesvědčivější část Goedeckeho interpretace se týká prostředí, v nichž je tvůrce zároveň uživatelem. Podle nás je právě tady dobrý důvod brát malé projekty vážně. Člověk nemusí z rozhovorů se zákazníky pracně zjišťovat, co někoho trápí. Ten problém má před sebou každé ráno.
Představme si tři běžné potřeby: ovládat domácí zařízení, pro které chybí pohodlné propojení; převést vlastní poznámky do pravidelně požadovaného formátu; nebo upravit klávesové ovládání programu tak, aby se s ním dalo skutečně pracovat. To jsou modelové situace, ne projekty změřené v tomto rozboru. Spojuje je ale konkrétní zadání a člověk, který rychle pozná, jestli se mu práce zlepšila.
Programovací asistent v takové situaci může zlevnit první pokus. Nemusí vymyslet nový obchodní model ani přesvědčit milion lidí, aby přešli od konkurence. Má pomoci překonat technickou překážku mezi „vím, co potřebuji“ a „mám co vyzkoušet“. Tady vidíme střízlivější a přitom lidsky zajímavější příslib AI než v představě, že si každý o víkendu založí softwarové impérium.
Z toho ovšem neplyne, že kdo umí popsat přání, automaticky umí dodat bezpečný program. U jednoduché osobní pomůcky lze dopad chyby často omezit snadněji než u rozšíření, které čte citlivé dokumenty nebo ovládá zařízení v domácnosti. Rozhodující není velikost publika, ale to, k čemu má nástroj přístup a co může pokazit. Malý doplněk může mít velmi velká oprávnění.
Dvě stě uživatelů je také závazek
První funkční verze je příjemný okamžik. Pak ale někdo aktualizuje operační systém, změní se připojená služba nebo uživatel narazí na soubor, s jakým autor nepočítal. Software se nezmenší na nulu hodin práce jen proto, že ho používá malá komunita. Rozhodnutí nástroj zveřejnit vytváří očekávání, že se k němu někdo vrátí i po nadšeném prvním víkendu.
Tady se potkávají dva příběhy, které se zbytečně staví proti sobě. Více drobných užitečných nástrojů je dobrá zpráva. Rostoucí zátěž lidí, kteří je mají kontrolovat a udržovat, může být zároveň skutečný problém. Jak jsme rozebírali u odpovědnosti za kód napsaný s AI v projektu ZAP, autorovo zrychlení nesmí automaticky znamenat cizí přesčas. Pomoc modelu člověka nezbavuje povinnosti rozumět tomu, co předává ostatním.
Pro zájemce o vlastní malý projekt bychom proto doporučili méně efektní cíl než „postav celou aplikaci“. Vyberte jednu opakující se nepříjemnost, určete, jak poznáte její odstranění, a první verzi zkoušejte na kopii dat nebo s omezeným přístupem. Před zveřejněním si odpovězte také na to, kdo přijme hlášení chyby a co se stane, když už nebudete mít čas pokračovat. To je naše praktické doporučení, nikoli metodika ověřená Goedeckeho rozborem.
Stejně bychom změnili otázky kladené samotnému výsledku. Kolik lidí se k němu vrací? Jakou konkrétní práci jim odstranil? Kolik úsilí vyžaduje údržba a kolik škody může napáchat chyba? Počet nových položek v katalogu na tyto otázky neodpovídá. Ale ani absence nového globálního hitu nedokazuje, že žádná hodnota nevznikla.
Goedeckeho data zatím nedávají právo prohlásit AI za příčinu celého pozorovaného růstu. Dávají ale dobrý důvod přestat hledat přínos pouze mezi velkými firmami a nejstahovanějšími aplikacemi. Část užitečného softwaru může žít přesně tam, kam se technologické titulky skoro nedívají: v malé komunitě, u obyčejného problému a bez ambice ovládnout svět. Dvě stě lidí, kterým něco opravdu funguje, není málo. Málo je zapomenout na ně hned po vydání.
