Ještě před pár lety stačilo technologické firmě vyslovit „umělá inteligence“ a investoři jí téměř automaticky přihodili pár miliard na valuaci. Dnes už je nálada jiná. AI dál polyká peníze tempem, které technologický průmysl dlouho nezažil, jenže stále častěji zaznívá nepříjemná otázka: kdo na tom všem vlastně vydělá?
Google je teď krásný příklad. Alphabet od květnového maxima ztratil zhruba 15 procent a z jeho tržní hodnoty zmizelo kolem 700 miliard dolarů. Ne proto, že by Google přestal vydělávat, ale protože investoři začínají být nervózní z toho, kolik firma utrácí za AI infrastrukturu a jak dlouho může trvat, než se tyto peníze vrátí.
Jenže Google není žádná výjimka. Je spíš jedním z nejviditelnějších účastníků závodu, který se postupně mění z technologické soutěže v jednu z největších kapitálových bitev moderní historie.
Stovky miliard za servery, čipy a elektřinu
Alphabet letos počítá s kapitálovými výdaji až kolem 185 miliard dolarů. Microsoft se pohybuje přibližně kolem 190 miliard. Meta chce utratit přes 100 miliard a Amazon rovněž pumpuje obrovské částky do datacenter, čipů a cloudové infrastruktury.
Dohromady se největší technologické firmy dostávají někam k hranici 700 miliard dolarů kapitálových investic během jediného roku.
A to už jsou peníze, které se špatně schovávají za marketingové fráze o budoucnosti.
Firmy staví datacentra o příkonu menších měst, skupují GPU, objednávají HBM paměti na roky dopředu, investují do vlastních čipů a uzavírají energetické kontrakty, které by ještě před pár lety působily absurdně.
Microsoft přitom otevřeně říká, že ani při těchto investicích nemá dost výpočetní kapacity.
To je na celé situaci možná nejšílenější. Firmy utrácejí rekordní částky a zároveň tvrdí, že je to pořád málo.
OpenAI a Anthropic nemají kam uhnout
Google, Microsoft, Amazon nebo Meta mají jeden luxus, který OpenAI a Anthropic nemají.
Kdyby AI investice nevycházely podle očekávání, Google má pořád reklamu a vyhledávání, Microsoft Office a cloud, Amazon e-shop a AWS a Meta stovky milionů lidí přilepených k Instagramu a Facebooku.
OpenAI a Anthropic stojí mnohem víc na samotné AI.
Potřebují, aby se z modelů stal dlouhodobě extrémně výnosný byznys. Musí financovat vývoj dalších generací, platit stále dražší infrastrukturu a současně udržovat dostatečný náskok před konkurencí, aby byli zákazníci ochotni platit.
A právě tady se začíná objevovat problém.
Čína.
Čínské modely už nejsou levná druhá liga
Ještě před rokem se dalo říkat, že Čína je několik měsíců za americkou špičkou. Jenže poslední měsíce ukazují, že tenhle pohodlný náskok mizí mnohem rychleji, než si západní firmy asi přály.
Kimi, Qwen, GLM a další čínské modely se dostávají velmi blízko nejlepším americkým systémům. V některých benchmarcích je dokonce porážejí.
A hlavně: často jsou otevřené nebo minimálně výrazně dostupnější.
To je možná větší problém než samotné pořadí v tabulkách.
Protože reálnému zákazníkovi může být úplně jedno, jestli uzavřený americký model získá v benchmarku o pár procent víc. Pokud firma může vzít čínský open-weight model, pustit si ho doma, upravit si ho, neposílat citlivá data třetí straně a neplatit za každý milion tokenů, začne ekonomika celé věci vypadat úplně jinak.
Ne každý potřebuje nejlepší model planety.
Většina firem potřebuje model, který je dost dobrý.
A to je zatraceně velký rozdíl.
Největší hrozbou pro OpenAI nemusí být lepší model. Ale levnější model
Celý dnešní AI byznys stojí na představě, že špičková inteligence bude drahá.
Firmy investují desítky miliard dolarů do tréninku a infrastruktury, pak model zavřou za API nebo předplatné a očekávají, že zákazníci budou platit dlouhodobě.
Jenže co když se model samotný stane komoditou?
Podobně jako software.
Kdysi se prodávaly drahé komerční Unixy. Pak přišel Linux. Nemusel být první den nejlepší ve všem. Stačilo, že byl dost dobrý, otevřený a mohl ho kdokoliv použít.
Dnes na Linuxu stojí většina internetu.
U AI může přijít něco podobného.
Pokud bude Claude nebo GPT o deset procent lepší, ale čínský open-weight model poběží na vlastním serveru za zlomek ceny, pro obrovské množství firem bude rozhodnuto.
Ne proto, že by čínský model byl lepší.
Ale protože bude levnější, dostatečně kvalitní a jejich.
Zatím je zachraňuje drahý hardware
Dnes mají uzavřené AI firmy pořád jednu velkou ochrannou zeď.
Hardware.
Výkonné GPU stojí absurdní peníze. HBM pamětí je nedostatek. Datacentra se staví pomalu. Elektřina začíná být problém. Nvidia prodá prakticky všechno, co dokáže vyrobit.
To znamená, že provoz velkého modelu doma pořád není běžná věc.
Jenže právě tady může Čína během několika let udělat největší paseku.
Čínské firmy už rychle rozšiřují výrobu pamětí a domácích AI akcelerátorů. CXMT roste v DRAM, YMTC v NAND a Huawei i další výrobci tlačí vlastní AI čipy.
Čína zatím neumí jednoduše nahradit celý západní polovodičový řetězec. Chybí jí nejmodernější litografie, HBM zůstává problém a západní exportní omezení ji zpomalují.
Ale historie čínského průmyslu ukazuje jeden poměrně opakující se vzorec.
Nejdřív je něčeho nedostatek.
Pak stát řekne, že je to strategická technologie.
Pak se postaví továrny.
A nakonec je toho tolik, že se západní výrobci začnou ptát, jak je možné, že konkurence prodává pod jejich výrobními náklady.
Solární panely, baterie nebo elektromobily by mohly vyprávět.
Co když totéž Čína udělá s AI čipy?
Dnes platíme za AI hardware prémiové ceny, protože nabídka nestíhá poptávku.
Jenže dnešní miliardové investice právě tento nedostatek řeší.
Nvidia navyšuje kapacity. AMD tlačí nové akcelerátory. Google vyrábí vlastní TPU. Amazon Trainium. Microsoft své čipy. Čína staví vlastní výrobu.
Datacentra rostou po celém světě.
A jednoho dne může přijít okamžik, kdy už nebudeme řešit nedostatek, ale přebytek.
Přesně jako v každém jiném průmyslu.
Pak začnou padat ceny.
A pokud současně spadnou ceny hardwaru a budeme mít k dispozici výkonné open-weight modely, může se dramaticky snížit cena samotné inteligence.
To by byla perfektní zpráva pro uživatele.
A možná velmi špatná zpráva pro firmy oceněné na stovky miliard dolarů právě proto, že investoři očekávají vysoké marže z AI.
Čína hraje úplně jinou hru
Americké firmy soutěží o nejdražší a nejlepší model.
Čína může nakonec vyhrát tím, že AI udělá levnou.
To je důležitý rozdíl.
Nemusí mít absolutně nejlepší model světa. Stačí, když bude mít model na 95 procent výkonu za 20 procent ceny.
A pokud k tomu přidá levnější vlastní hardware, přestává být západní technologický náskok automaticky výhodou.
OpenAI může utratit desítky miliard dolarů za vytvoření nejlepšího modelu na světě.
Pak přijde čínská laboratoř, během několika měsíců se přiblíží jeho schopnostem a zveřejní váhy.
To není běžná konkurence.
To je útok na samotný obchodní model.
A Evropa tradičně připravuje strategii
Evropská unie samozřejmě také investuje.
Připravuje AI gigafactory, evropské superpočítače, veřejné financování a programy za desítky miliard eur.
Problém je, že zatímco USA a Čína stavějí průmysl, Evropa velmi ráda staví rámce.
Evropa má přitom jednu z nejdůležitějších firem celého polovodičového průmyslu, ASML. Má špičkové univerzity, výzkumníky, energetické firmy i průmyslovou základnu.
Jenže výsledkem stále není evropský Google, evropská Nvidia ani evropské OpenAI.
Máme technologie.
Máme peníze.
Máme schopné lidi.
A přesto se velká část debaty tradičně točí kolem toho, jak budou americké a čínské firmy splňovat evropská pravidla.
To je velmi evropské vítězství.
AI bublina může prasknout. AI tím ale nezmizí
Je dost možné, že současná investiční horečka jednou skončí bolestivě.
Některé firmy přestřelí valuace. Některé datacentrové projekty se nevyplatí. Některé AI startupy zmizí. Investoři přijdou o peníze.
To už technologický svět viděl.
Internetová bublina kolem roku 2000 také skončila masakrem.
Internet přesto nezmizel.
Naopak.
Zůstala infrastruktura, optické kabely, datacentra a technologie, na kterých následně vyrostly firmy mnohem větší než většina původních dot-com hvězd.
AI může projít úplně stejným vývojem.
Dnešní firmy utrácejí stovky miliard dolarů, aby vytvořily něco vzácného, drahého a mimořádně hodnotného.
Jenže tím zároveň stavějí obrovskou globální infrastrukturu, která může během několika let udělat přesný opak.
AI zlevnit.
Čipy zlevnit.
Výpočetní výkon zlevnit.
A pokud Čína dál pojede současným tempem s otevřenými modely a nakonec prolomí i problém drahého hardwaru, může se stát něco, s čím dnešní valuace OpenAI, Anthropicu a dalších příliš nepočítají.
Největším výsledkem současné AI horečky možná nebude monopol několika amerických firem.
Možná to bude svět, ve kterém bude špičková umělá inteligence levná, otevřená a téměř všude.
A to by byla pro uživatele skvělá zpráva.
Pro ty, kdo právě investují stovky miliard do její vzácnosti, už o něco méně.
